O hodnotách, které přetrvávají

O hodnotách, které přetrvávají

Svatý Václav

Den české státnosti 28. září nezačal z dějinného hlediska příliš šťastně. Byla prolita krev muže dnes uctívaného, protože dokázal zachovat suverenitu své země. Tedy to, co dneska považujeme vcelku za samozřejmé. Jenomže během více než tisíce let bylo několikrát blízko k zániku státu a jeho rozpuštění v mnoha větších sousedech. Pocit příslušnosti k jedné zemi je něco, co se usazuje v genech. Možná i proto při jakémkoliv ohrožení této základní jistoty prožíváme pocity ohrožení. Jako když mnohonásobně mladší uskupení jménem Evropská unie hlásá vzletně o nutnosti větší integrace, o začleňování jiných kultur a povinnosti přijímat prakticky kohokoliv, kdo o to požádá. V tom vidím zásadní omyl. Nutně pak dochází ke zcela opačným tendencím, než si byrokraté představují. I my jsme byli větší, ale ne šťastnější, než jsme teď. Aktuálně podobné pocity zažívají části Itálie nebo Španělska.  Proto by měla být suverenita každého státu něčím nedotknutelným a nikoli tématem pro zpochybňování. Proces, o který stojíme, se jmenuje spolupráce. Založená na naší hrdosti a jistotě, že nás celý svět nepřestává vnímat jako suverénní stát.