Jednotná v rozmanitosti

Jednotná v rozmanitosti

Evropská unie

Heslo Evropské unie je v titulku. O tom, že Evropa rozmanitá byla a je, asi nikdo nepochybuje. Se znepokojením sleduji snahy o to, aby heslo bylo pouhou zapomenutou frází. Moje znepokojení reprezentuje zejména současné vedení EU a způsob, jakým manipuluje s vládami členských zemí. Lidé začínají mít pocit fatalismu: co rozhodne větší a početnější skupina, bude platit i pro nás. Jsem rozhodně přesvědčený, že vlastní budoucnost musíme mít v rukách především my.

Europoslanců za Českou republiku je 21 ze 751 celkem. V hospodě se horko těžko shodnou čtyři štamgasti. Ve firmě víc než pět, šest lidí ve vedení. Kdo zná naše europoslance, natož co pro svojí zemi konkrétního vykonali? Lidé si myslí, že se starají více o sebe, o své frakce, kterým rozumí snad jen oni. Tohle je špatné. Už je tomu přes 17 let, co byla přijata Smlouva o Ústavě pro Evropu.

Měla být pojistkou a garantem jistoty. Místo toho tady máme aktuálně region Katalánsko a hlásí se další. Slovo region přebilo název stát. Rétorika zástupců EU se posunula ze států na označení region. I my máme regionální programy s dotacemi EU. Dotace jsou dobré, jejich okleštění účelu špatné, praktické uplatnění zcela závadné. Nechci podezírat Evropskou unii z plánovaného cíle, fakt je ten, že evropské dotace možná dílčím způsobem pomohly řadě projektů (samozřejmě za předpokladu spolufinancování konkrétního státu, kam směřovaly), celkově však rozbujely do obřích rozměrů korupci.

Pokud se nemáme vydat touto cestou, je třeba jasně EU říci: pokud máme být rovnoprávnou zemí, pak chceme kontrolu státu (našeho) nad tím, co nám nabízíte, ale chceme být i aktivními účastníky všeho, o čem rozhodujete. Od uprchlických kvót až po použití peněz z unijního rozpočtu. Do kterého přispíváme. A brzy víc, než od něj dostáváme.

„Podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.“ I to se praví v preambuli Ústavy Evropské unie. O regionech se tam nemluví.