Češi pomáhají, když vědí komu

Češi pomáhají, když vědí komu

Humanitární pomoc dětskému uprchlíkovi

Češi pomáhají druhým v nouzi od nepaměti. Mají to geneticky zakódované ve své dobrosrdečné povaze. Nejsou lakomí, jen neradi poslouchají, co mají dělat, nebo dokonce koho musí a v jakém počtu přijmout na své území.

Oficiálně je ze státních prostředků vyčleněno pro tento rok 130 milionů korun na humanitární pomoc. Podle průzkumu tři lidé ze čtyř chtějí tuto částku alespoň zachovat. To znamená, že by dali z daní i víc. Několikanásobek pak vyberou nejrůznější organizace na konkrétní projekty. Dávají babičky s nízkým důchodem, majitelé podniků, státní zaměstnanci. Málokdo z nás ročně nepřispěje vůbec na nic.

A pak se problém uměle zúží na imigranty, se kterými si EU neví rady. Každá odpověď a postoj jakoby byla pro Brusel předem špatná. Přitom jde jen o základní vzájemné pochopení. Češi rozlišují velmi pozorně opravdu potřebné. Třeba vinou přírodní katastrofy nebo válečné uprchlíky zachraňující holé přežití. Evropská unie musí respektovat názor našich občanů. Nesoustředit se pouze na vymáhání souhlasu z politiků, kteří mnohdy zapomněli, kdo je vlastně volil.

Pomůže to v první řadě těm, kteří pomoc opravdu potřebují. Lidem v nouzi, ať jsou na světě kdekoliv. Nikoli ekonomickým migrantům.